... Jestliže dříve byl středem autorova zájmu svět masmédií, nyní jej vystřídala industriální tematika. Z obrazů zcela zmizela lidská figura, nahradily ji stroje. Tvůrce se tentokrát nechal inspirovat především soudobým životním stylem naší civilizace, pro nějž je typická nepřirozená, často až do extrému vyhnaná soutěživost, touha po rychlém úspěchu za každou cenu, povrchní ,,dokonalost“ ruku v ruce jdoucí s neschopností objektivně rozpoznat vlastní hranice a možnosti. Z řady z nás se tak- alespoň co se vnějších projevů týče- stávají citoví idioti s naprostou absencí sociální inteligence, ,,perfektně“ fungující stroje, naprogramované podle zadaného vstupního hesla.

V kresbách tak sice přímo nenajdeme jediného člověka, nicméně všudypřítomné je téma člověk- stroj. Celkové vyznění podtrhují popisky v podobě štítků s technickými parametry, zohledňujícími kritéria výkonu, užitku, rentability, vše navíc vyvedeno v efektních pastelových barvách. Kresby nejsou signovány tradičním způsobem, každá je opatřena výrobním štítkem, obsahujícím všechny potřebné údaje. Autor zde zcela podřídil tvůrčí proces zvolenému konceptu: pracoval v ( téměř) přesných časových intervalech, důsledně dodržoval předem stanovenou ,, výrobní technologii“. 

Pelichovského tvorba se pohybuje ve zvláštních paradoxech. Na jedné straně je tu fascinace specifickou krásou techniky, moderními technologiemi, elektronickou hudbou ( zejména ,, robotičtí inženýři“ Kraftwerk, světová i domácí elektronická scéna, industriální klasika EINSTURZENDE  NEUBAUTEN, švýcarští The Young Gods, slovinští Laibach), na straně druhé se objevují pocity únavy, prádnoty a odcizení vyplývající z přetechnizovaného světa, strachu před ,, nadvládou“ techniky a technického pozitivismu, s nimiž jistě souvisí důraz na řemeslnou stránku věci, tradiční rukodělnou práci.